Promýšlet architekturu je kniha švýcarského architekta, laureáta Pritzkerovy ceny, Petera Zumthora. Skládá se z deseti částí. Jsou mezi nimi přepisy přednášek a články. Společně malují koherentní obraz aspektů architektonické tvorby, které Zumthora nejvíce zajímají.

Cílem tohoto textu je představit a rozebrat knihu PROMÝŠLET ARCHITEKTURU a některé z principů v ní popsané se pokusit demonstrovat na vybraných dílech proslulého současného českého architekta Josefa Pleskota.
Celá kniha je psaná konverzačním způsobem, který vychází z Zumthorova stylu přednášení. Jeho myšlenky jsou předávané s velkou lehkostí osobním, milým a přehledným způsobem.
První část - přednáška ,Pozorování věcí' z roku 1988 - se ve svých částech dotkne témat rozebraných v dalších kapitolách, proto jí budu věnovat větší pozornost.

vlevo: -. Peter Zumthor. In: australian design review
vpravo: Michal Sváček. Josef Pleskot. In: idnes.cz

Úvod vypráví o autorovu dětství, ne o konkrétních událostech, ale o pocitech z povrchů, míst a prostorů. Švýcarský psycholog Jean Piaget (na posledním obrázku před Pleskotovým dílem) se ve své teorii kognitivního vývoje zabývá formováním osobnosti a názorů. Dochází k závěru, že většinu myšlenkových postupů a jakousi matrici pro přijímání vjemů si člověk vytvoří již v předškolním věku, a to především prostřednictvím hry. Dítě vnímá každou kliku dveří jako jednotlivost se všemi jejími vlastnostmi a detaily. Později má náš mozek tendenci zobecňovat kategorie předmětů a z každého zahnutého kousku kovu nebo plastu s jednotlivým tvarem a provedením, který slouží k otevírání dveří, se stane klika. Postupně přestaneme vnímat, jestli nás chladila nebo byla hrubá, hranatá či oblá, pokud slouží svému účelu, je to jen klika. Peter Zumthor popisuje nejsilnější dětské vzpomínky a určující vjemy, pro něž se později jako architekt bude snažit vytvořit prostředí ve své tvorbě. Popisuje doteky, vůni, zvuky, barvu světlo a další. Mluví o kráse, samozřejmosti a funkčnosti vyvolávající silné pocity bez potřeby zaujmout a upoutat.

Josef Pleskot ve své realizaci stezky jelením příkopem vytváří lehkou a jednoduchou konstrukci, její křehkost má minimalizovat zásah do krajiny, vytvořit pocit samozřejmosti - a zároveň má svojí malou šířkou zvýšit intimitu a přivést míjející se lidi tak blízko k sobě, aby se museli pozdravit. Aby museli prožít, že se tam s někým potkali - nejen minuli. Podobně jako popisuje Peter Zumthor, je cílem vytvořit prostor pro cítění.

vlevo: -. Tunel v Jelením Příkopu. In: Místa u Nás
vpravo: Jakub Plíhal. Stezka Jelením Příkopem. In: Aktuálně.cz

Dále autor zmiňuje využití materiálů, způsob, jakým materiál sám osobě nenabývá významu, ale v kontextu předmětu se může stát poetickým. Materiály pokládá za prvky řeči, kterou tvůrce musí promluvit, a když není jen balastem a najde ve větě stavby svoji důležitost, nabývá významu. [4] Stavba vily v Podolí je už navenek čitelná. Skládá se z nosné betonové konstrukce a dřevěných výplní a obkladů. Každý materiál hraje svou nezaměnitelnou roli a ta se propisuje i do vzhledu objektu. Na inverzním principu byly postavené některé práce českého umělce Maxima Velčovského, který změnou materiálového kontextu jako by ukázal na podstatu předmětu. Notoricky známé jsou jeho porcelánové gumáky.

vlevo: Tomáš Souček. vila Procházkova 3. In: EARCH
vpravo: -. Porcelánová holinka. In: mimoshop

V další pasáži se kniha, stejně jako to dělá často, odvolává na principy prostupující mnohá jiná odvětví lidské činnosti. V tomto případě je tím odvětvím hudba. Příkladem je J.S. Bach a jeho smysl pro harmonii, kterou skládá z množství melodií spíše než, aby vytvořil dominantní melodii a pro ni následně podklad, a tak má každý detail Bachovy hudby směr a cíl, i přesto, že působí jen jako malá součást rozsáhlé harmonie. Stejně tak by architektura měla sestávat z množství detailů, které nejsou nahodilé, nýbrž působí v harmonii. Autor dále dodává, že stejně jako současná hudba pracuje se zborcenými rytmy a disharmonií i současná architektura, by měla dokázat pracovat nejen libozvučně, ale v odůvodněném funkčním kontextu vytvořit prostředí pro celou škálu emocí.

Rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli se skládá z množství detailů. Ty mají ve stavbě různé účely, ale i tak mezi nimi panuje jistá harmonie. Původní konstrukce jsou odlišitelné od nových, i přesto všechny hrají spolu. Žádná vrstva výrazně nedominuje.

Jan Malý. Rekonstrukce pivovaru v Litomyšli. In: archiweb

Následuje krátké pozastavení nad plánováním architektury. Způsob, jakým je architektonický návrh (to znamená: obrazová dokumentace, výkresová dokumentace atd.) příslibem pro existenci něčeho, co zatím nemá své místo na světě. Návrh má podle autora vyvolávat touhu. Zobrazení má pro účely studie být dostatečně otevřené pro doplnění vlastní fantazií a nestát se samo předmětem obdivu.

Autor dále naznačuje svojí preferenci pro estetiku funkčnosti a z ní vyplývající krásu. Nesnaží se distancovat od historie a vymezovat se vůči tradičním formám, ale vůči symbolu a znaku. Esence objektu a jeho krása leží v jeho podstatě, a ne v umělých poselstvích. [7] Podobně jako Josef Pleskot, který na své přednášce v rámci cyklu „Co je to architektura“ mluvil o konverzi plynojemu v Dolních Vítkovicích. A zdůrazňoval, že objekt sám je dům-stroj a jeho krása spočívá v cílenosti jeho návrhu, upřímnosti a přímočarosti. A tak cíleně vytvářel co nejmenší množství zásahů do rázu objektu jen tak, aby umožnil provoz nové funkce.

Sdružení. Dolní oblast Vítkovice. Aula Gong. In: Víkend

Některé stavby či objekty podle Zumthora leží někde v krajině či v městě a nepoutávají na sebe pozornost, ale bez nich si dané místo nelze přestavit, i přes jejich zdánlivou bezvýznamnost. Uvádí, že jedním z jeho cílů je vytvářet stavby, které se právě takovou samozřejmostí stanou. Zásadní podle něj je, aby nový objekt vytvořil vztah se stávající situací.
‍
Právě tak na mě působí projekt úpravy nábřeží řeky Loučné v Litomyšli. Je to na pohled naprostá samozřejmost. Jde jen o zpevnění břehů pro účely zkrocení řeky v době, kdy se rozvodní. Ale kromě toho dal návrh městu hodnotu, která v něm už byla. Řeku, k níž nebyl přístup. Soustava cestiček, lávek, schodů pro chůzi a sezení, platforem a podobně vytváří prostor pro život, nesnaží se vypadat jako něco extra a ani tím není.

Konstrukce je sestavená tak, aby bylo možné jednotlivá prkna vyměnit postupně pokud ztrouchniví, aby povětšinou nebyla zapotřebí údržba a aby vznikla zákoutí pro dětské hry, puberťácké posedávání na zábradlích i svačinu postaršího páru ve stínu a klidu. Úpravy jsou jen malé a nenápadné, ale jejich nepřítomnost by byla velkou ztrátou.

Nikola Tláskalová. Úprava nábřeží řeky Loučné II. In: Litomyšlský architektonický manuál

Stavby mohou být podle autora uzavřené, či otevřené. Tak či tak izolují část nekonečného prostoru, který je obklopuje a tu buď zcela uzavřou, anebo někde nechají utíkat do nekonečna. ,Podněcování intenzivního vnímání prostoru je vlastností působivých staveb.‘

-. Vila Procházkova 3. In: archiweb

Vzdělání Petera Zumthora nevedlo k inspiraci historií, nýbrž k vytváření nových, inovativních řešení. On ze své zkušenosti ale vyvozuje, že je dobře se historií poučit. Brát v potaz vědění v ní akumulované. Poté ji lze začlenit, opravit a doplnit co v ní chybí. Bytový dům v Horažďovicích je jednoduchá podlouhlá stavba s pavlačí. Není nijak rafinovaná, skládá se z jednoduchých konstrukcí a známých forem.

-. Bytový dům s malými byty. In: archiweb

Architekt se sám sebe ptá, zda mají budovy význam pro události života, kterým slouží jako pozadí. Dochází k závěru, že musí pocity a události umožnit a nebránit jim jak funkčně, tak esteticky. A dále píše, že dobrá stavba je schopná lidské bytí vnímat a absorbovat. Neboli, jak se v dnešní době často říká, „umí stárnout“. V pozdější pasáži knihy se tématu ještě jednou přiblíží. Tentokrát v úvaze provede myšlenkový experiment: postupně si ze vzpomínky odmyslí prostředí, až zbude jen on čekající na náměstí bez náměstí a všeobecný cvrkot bez prostředí. Ale s mizícím pozadím zmizí z jeho vzpomínky i emoce. Oblast Dolních Vítkovic je útočištěm pro mnohé události. Dalo by se říct, že většina z nich by se mohla konat někde na louce a stále by to byly ony, ale prostředí industriálního parku dodává nejen festivalům specifickou atmosféru, za kterou lidé přijíždí z velké dálky. Architekt Josef Pleskot nevytvořil pozadí, které udává onen charakter, ale přizpůsobil areál natolik, aby aktivitu umožňoval.

vlevo: -. Aula Gong. In: Kudy z nudy
vpravo: -. Colors. In: polar

Návrh pod rukama Petera Zumthora vzniká z obrazů přenášejících emoce, které mají být do stavby vneseny. Když se podaří je propsat do funkčního a konstrukčního řešení vytvoří koherentní celek a s tím je nadále racionálně nakládáno. Později v knize zmíní, že pokud se vzrušující emoční rovina návrhu dalšími kroky vytratí, není mu zatěžko vrátit se na začátek… Tolik o první a nejobsáhlejší části knihy.


Zbylých devět částí knihy většinou rozšiřuje a prohlubuje úvahy nadnesené v části první. Sedm z nich je přepisem nebo textem přednášky, jedna je textem o vzdělávání v architektuře a celek uzavírá článek napsaný pro knihu o rodinný domech.



Způsob jímž Zumthor uvažuje a píše dokáže předat a vysvětlit řadu principů, tak že působí jako samozřejmosti, i když samozřejmé ve skutečnosti nejsou. Zakotvení Návrhu v pravzpomínkách, představa pocitu z místa a jeho atmosféry, spatřování krásy v podstatě věci, pasivní uvažování o návrhu s odstupem, úcta k řemeslům, snaha srůst s místem… to všechno jsou principy, ideály, kterými bych se chtěl řídit.

Začtěte se a nechte se inspirovat Zumthorovým světem. Zamyslete se, které z vašich vzpomínek jsou klíčové pro vnímání atmosféry míst, jež navštěvujete. Propojte své návrhy s atmosférou své žité reality a promýšlejte architekturu.