Le Corbusierovo „Za novou architekturu“ nebylo zdaleka mojí první volbou. K autoru a architektovi samotnému mě nikdy nepojil větší vztah či obdiv, byl pro mě jen dalším pojmem v dějinách architektury. Možná to byl jeho úporný dogmatismus, nechvalně proslulé osobnostní rysy nebo jeho spasitelská aura, které mě odrazovaly od hlubšího studia jeho prací. Možná i skutečnost, že je tou nejzákladnější veličinou architektury 20. století a jeho práce jsou zmiňovány na každém rohu architektova života. Že už zde není víc co prozkoumat, že je hotovo. Hloupost.

Knihu vydal Le Corbusier jako shrnutí svých myšlenek a statí, převážně publikovaných již v revue L‘Esprit Nouveau „Nový duch“ vydávané od roku 1920, do které psaly osobnosti všech uměleckých odvětví té doby. Časopis založil s malířem Amadeem Ozenfantem, malířem a spolutvůrcem výtvarného směru purismu, i jeho myšlenky jsou v knize tedy zastoupeny. Projevuje se v ní Le Corbusierův prorocký moralizující jazyk, přinášející revoluci, pálící mosty. Vydána v 1923 (její český překlad respektuje právě toto první vydání), kniha se sestává ze sedmi esejů, převážně psaných textů, doplněných o fotografie a Le Corbusierovy skici. Nastoluje otázky „nové“ architektury, na které s velkým sebevědomím také odpovídá v sedmi esejích.

Esej první – Estetika inženýra, architektura
‍První esej knihy je úvodem do celého světa autorova smýšlení. Le Corbusier zde úpí nad stavem, ve kterém se nachází architektura. Jak je možné, že společnost hledící vpřed k moderním strojům, čistotě a standardům stále žije v domech stejných, v jakých žili jejich předci a prapředci? Těžké tmavé chýše z kamene, udávené zdobenými kredenci ztěžují náš život místo, aby přinesly odpočinek a krásu. Architekti uvěznění ve svém světě, v iluzi, zatímco progres hýbe vším kolem. Je třeba zavrhnout tuto iluzi, rozloučit se s ní a najít cestu pravdy, cestu architektury pro společnost nové doby. Podle Corbusiera si architekti mají vzít příklad z inženýrů. Ti následují zákony ekonomie, matematiky – věd jdoucích ruku v ruce s pokrokem, tvoří pod působením vyšších principů, než jsou oni sami a ty je dovádějí k pravdě. Co je vyšší princip architektury? Co přinese krásu? „Inženýři konstruují nástroje pro svou dobu. Všechny kromě domů a plesnivých budoárů“¹

Esej druhý – Tři výzvy pánům architektům
Objem
Autor rozvádí myšlenku univerzálního jazyka architektury, jakožto zdroje krásy. Ten nachází v objemu– primárním kompozičním prvkem vjemu. Vzhlíží k jednoduchým geometrickým tvarům, tak jako k nim podle něj vzhlíželi i stavitelé antických kultur. Slohy jsou podle něj jen nánosem na kompozici a myšlence – někdy mohou být hezké, ale architekturu netvoří.
‍
Povrch
‍Architekti se bojí velkých souvislých geometrií, nalepují na ně tedy dekorace, aby byly méně hrozivé. Tyto plochy jsou však přímým důsledkem geometrických objemů a je nutné je respektovat. Jsou však až sekundárním produktem a nesmí na prvotních objemech parazitovat, stávat se vlastní identitou. Otvory jsou ale potřebné, proto je nutné je ztvárnit jako komplementární – vymezující prvek formy. Zde Le Corbusier vzhlíží k továrnám a halám a dospívá ke správnosti mřížových a šachovnicových kompozic.

Plán
‍Plán organizuje. Plán řídí. Udává jednotnou myšlenku. Le Corbusier ho určuje jakožto prvotní a základní bod návrhu, který dále generuje objem a povrch. Řád je do plánu přinášen rytmem(kompoziční postupy). V řádu a jednotné myšlence vidí autor krásu samotnou, a právě tou se architektura odlišuje od stavby. Le Corbusier podotýká, že při dnešních možnostech je společnost schopna navrhovat města do stejného detailu jako budovy, a v návaznosti předkládá svůj návrh „věžového města na pilotách“, které rozděluje do nadzemní části se zelení a bydlením a do podzemní, technicko-dopravní části.

Obr. 1 a 2 Krása jednoduchých objemů je ztvárněna například v silech. Některé fotky si nechal Le Corbusier retušovat, aby lépe vyjadřovaly jeho představy.

Esej třetí – Regulační linie
‍Regulační linie je měřítko, veličina, která je v člověku ustanovena intuitivně. Le Corbusier argumentuje tím, že již pradávné kultury ctily pravý úhel, osy a kruhy a vidí v nich tedy věc pravdivou, přírodní. Jedná se o pomyslné linie vyjadřující kompoziční vztahy mezi jednotlivými objemy a pro něj se stávají nástrojem k dokonalosti proporcí –dosažení ideálu krásy, modenatury.

Obr. 3 Demonstrace regulačních linií na Le Corbusierově návrhu Schwobovy vily.

Esej čtvrtý – Oči, které nevidí
I Parníky
‍Konstruktéři každý den vyprodukují masy výrobků. Navrhnutých, vyřešených, krásných. Je to právě jejich práce, která udává sloh éry. Není to architekt rozjímající nad svou historickou knihou v tmavé kanceláři. Inženýři navrhují dobu a tvoří pravdu stroji – proč si z nich nevzít příklad. Když se porouchá auto a nefunguje, koupíte nové. Ale co dům? Pojměme dům jako stroj na bydlení. Proč používat věc nefunkční? Le Corbusier vidí předobraz strojového domu v parnících. Jeto bydlení nové etapy, v harmonii s plánem, účelem a konstrukcí. Parník splňuje vše, co od něj žádáme.
‍
II Letadla
‍Pokrok přichází s řešením.  Prvotní úlohou je ale problém – problém létání, problém bydlení, který je třeba nastolit. Problém létání byl vyřešen, problém bydlení však nebyl ani nastolen. Chybí zde hrozba při neúspěchu, která by ho nutně přinesla? „Člověk inteligentní, chladný a klidný získal křídla“³

III Auta
Řešení však ještě není cílem. Tato řešení je nadále třeba čistit a tříbit, jen tak se přiblížíme dokonalosti, jen tak dosáhneme pokroku. Vytvoříme standard. Právě ten totiž udává směr, tvoří kulturu a sloh. Přináší kompetici a progres. Limuzína je výsledkem standardu. Splnění funkcí, blízko k dokonalosti. Naše limuzíny jsou pohodlnější než naše domy. „Výběr znamená vyřazovat, oklešťovat, čistit, aby vystoupila nahá a čistá podstata“⁴

 Obr. 4 Parník jako monument doby.

Esej pátý – Architektura
‍
I Prvouka Říma
Zde Le Corbusier porovnává architekturu antického Řecka a Říma. Dle něj Římané převzali velkou část tvarosloví, bohužel už však nedokázali přinést vyšší složku architektury, krásu. Chválí je za jejich morálku, jednotnost myšlenek a konstruktérskou odvahu, která z nichčiní výborné inženýry. Postrádají však svého Feidia. Toho ve vztahu s Římem Le Corbusier spatřuje až v Michelangelovi a lamentuje nad překrytím jeho sv. Petra. Hybná myšlenka kopule byla narušena.

II Iluze plánů
Plán zachycuje všechny myšlenky architekta. Udává princip. Používá osu, primární lidský projev. Osa směřující k cíli. Iluze plánu je v jeho nepřístupnosti oku člověka. Lidské oko se nachází přibližně ve výšce 1,7 metru, proč tedy školy architektury oceňují hvězdice viditelné pouze z nebe?

III Čistá tvorba ducha
Co tvoří krásu? Co povznáší
stavbu k umění? Le Corbusier na to odpovídá - jednotná myšlenka. Ta
nás vede ke stavu krásy – modenatuře, souhře objemů, linií, přinášející potěšení ducha. Univerzálnímu, lehce srozumitelnému jazyku architektury. Využití nahé podstaty. „Cítím vaše záměry. Byli jste něžní, suroví, okouzlující, důstojní“⁵

Esej šestý – Sériové domy
Jako odpověď na stanovený problém bydlení prosazuje Le Corbusier sériový dům. Nabízí svá řešení domu Domino, Citrohan a Monol. Na sériovou produkci je však potřeba připravit i společnost. Je třeba se oprostit od identity a přijmout nejpravdivější a nejlogičtější řešení problému. Univerzální řešení. Le Corbusier tímto popírá potřebu regionalismů a tradic. Při neúspěchu aplikace řešení se obává společenské krize – revoluce.

Obr. 5 Dům Citrohan navržený v roce1922 s možnostísériové výroby.

Esej sedmý – Architektura nebo revoluce
‍Průmyslová doba přinesla prosperitu. Proč se však nepromítla na příbytcích vlastní průmyslové společnosti? Dělníci i intelektuálové žijí ve tmavých vlhkých kobkách s metrovými zdmi. Směnový pracovní režim si vybral svou daň na rodinném životě dělnických vrstev, a pokud ho nevykompenzujeme zkvalitněním sídla rodiny – domu, hrozí kolaps. S kolapsem přijde revoluce. Poprvé vidíme Le Corbusiera plně se věnujícímu vlivu architektury na vývoj každodenní společnosti. Zde nachází své riziko, které postrádal u řešení problému bydlení. Riziko, které žene pokrok dopředu. Vzhlíží k němu a obává se ho zároveň.

Zhodnocení
‍Tento soubor převážně samostatných esejů nebyl na čtení z nejlehčích. Le Corbusierovo neustálé omílání pouček a pravidel bylo zpočátku únavné, později se je však čtenář naučí částečně vytěsnit a odkrýt skutečný obsah textů. Jazyk a kompozice jsou značně excentrické, autor používá velmi nepřímý způsob vysvětlování pojmů. Často také zmiňuje dobové reálie. Le Corbusierův spis nedává prostor jakýmkoli pochybám, což zřejmě odpovídá autorovu rozpoložení v té době, ale když věřím, že k této názorové konfrontaci u něj došlo. Snad je to tím, že text je shrnutím již publikovaných tezí, a proto jakousi druhou revizí. To staví čtenáře do chybějící pozice oponenta, ať to bylo, či nebylo autorovým záměrem. Přečtení knihy bylo jednoznačně přínosem jak pro bližší obeznámení s legendárním architektem, tak pro rozvoj vnitřní debaty v každém čtenáři.

Závěr
Platnost Le Corbusierovy tezí byla již z části prověřena časem, z mnoha z nich odstoupil on sám, zřídka i přiznal svou chybu (puristická dělnická čtvrť v Bordeaux). Rozhodně to z nich však nedělá ukončenou diskusi. Jeho hledání jazyka architektury a univerzální krásy je solidní a uzavřenou dobovou snahou o nalezení pravdy. Posouzení jeho úspěchu je sice subjektivní, ale je velmi užitečným základem pro navazující debatu. Le Corbusier je v mysli většiny z nás zapsán jako autor „Pěti bodů moderní architektury“ - po přečtení této knihy je však považuji pouze za produkt, ne však za zdroj či myšlenku. Něco, co přišlo a odešlo. Ať již ovlivnily moderní, a i současnou architekturu, jak chtěly, jejich smyslem byla debata o kráse, o potěše ducha skrz materiální svět. To je to, co ve mně z Le Corbusiera zůstalo.

Zdroje:
‍
Použitá literatura
‍
ŠVÁCHA, Rostislav. Le Corbusier.Praha: Odeon, 1989. Současné světové umění (Odeon). ISBN 80-207-0768-9.
CORBUSIER, Le. Za novou architekturu. Praha: Petr Rezek, 2005. ISBN 80-86027-23-6. 
‍
Citace
1. CORBUSIER, Le. Za novou architekturu. Praha: Petr Rezek, 2005. ISBN 80-86027-23-6. str. 6
2. tamtéž str. 16
3. tamtéž str. 100
4. tamtéž str. 111
5. tamtéž str. 165
‍
Obrázky
Obr. 1: CORBUSIER, Le. Zanovou architekturu. Praha: Petr Rezek, 2005. ISBN 80-86027-23-6. str. 16
Obr. 2: tamtéž str. 17
Obr. 3: tamtéž str. 61
Obr. 4: tamtéž str. 71
Obr. 5: tamtéž str. 200
Obr. Le Corbusier: vlastní ilustrace, tuš

Tato esej vznikla pro účely předmětu 129SAR, FSv ČVUT v Praze